V těhotenství jsem ležela na rizikovém oddělení.

U doktora

Už je to skoro rok, co jsem se ocitla na předporodním rizikovém oddělení ve Fakultní nemocnici Motol. Asi měsíc před porodem mi doktor na prohlídce oznámil, že na ultrazvuku nevidí žádný nárůst hmotnosti miminka a také prohlásil, že mi chybí plodová voda. Dal mi ještě šanci dítě donosit obvyklým způsobem, ale po čtrnácti dnech se stav nezlepšoval, právě naopak. Rozhodl se tedy pro nezbytný krok a vystavil mi žádanku na vyvolání porodu.

rizikove-oddeleni1

Obavy

Hned druhý den ráno jsem se měla hlásit na gynekologickém rizikovém oddělení v Motole. Jsem člověk, který vše nechává na poslední chvíli, takže jsem neměla ani sbalené zavazadlo do porodnice. Vyhrabala jsem z kabelky zapadlý papír s instrukcemi, který jsem dostala při registraci do porodnice a vydala se na nákupy. Při tom se mi  v hlavě rojily myšlenky jako „Co se bude dít?“, „Mám strach.“, „Za chvíli už nebudeme jen dva.“… Doma jsem našla jen kufr, jak já si říkala, že by se mi hodila taková ta sportovní taška. „No snad tam nebudu za exota s velkým kufrem.“ Napadalo mě.

rizikove-oddeleni8

Doma

Vše podle seznamu jsem si zabalila do kufru a teď to čekání, to bylo nejhorší. Vůbec jsem se nevyspala a po několikahodinovém snažení jsem se přesunula do obýváku a zapla si televizi.

Konečně po nějaké době začalo svítat, šla jsem se obléknout, rozloučila jsem se s kočičkama a s manželem samozřejmě také. Jelikož nic nebylo v plánu, musela jsem se do nemocnice dopravit sama autobusem, manžel musel do práce. Dovolenou má naplánovanou až na termín porodu. To mě také strašilo „Co když nestihne porod z práce?“. Moc jsem se těšila, že na porodním sále nebudu sama.

rizikove-oddeleni9

Příchod do nemocnice

V Motole jsem se hlásila nahoře na recepci, dostala jsem svou složku, a pak jsem si to už pádila na rizikáč, jak tomu tam těhulky říkaly. Sestra, která mě uvítala byla příjemná: „Posaďte se tady, nejdřív půjdete na monitor, a pak dostanete pokoj.“, poučila mě. Na chodbě se mnou seděla příjemná paní, která čekala dvojčata. Měla opačný problém jak já, rostly příliš rychle. 

rizikove-oddeleni3

Na pokoji

Na monitoru „překvapivě“ žádné kontrakce nebyly, sestra odtrhla záznam a uklidila do mé složky. Pak mě odvedla na pokoj. Byl třílůžkový a já dostala postel u okna, jaká sláva :-). Byly jsme tam dvě, ale mou spolubydlící jsem neměla šanci poznat. Asi dvacet minut po mém příchodě si to už pádila na porodní sál. Kontrakce měla věru silné, to bylo vidět, až mě to vystrašilo, brrr. 

rizikove-oddeleni2

Tak jsem na pokoji byla sama, byl ale hezky vybavený. Měli jsme tu lednici, varnou konvici, televizi a stoleček se židlemi. Než jsem se vybalila, už mě čekalo vstupní vyšetření. Doplnili si mé informace do počítače a zkontrolovali nakolik jsem otevřená. Samozřejmě jsem nebyla vůbec. „Po tomto vyšetření můžete trochu krvácet.“ sdělila mi doktorka a také že jo a ne málo. Naštěstí jsem nemusela plýtvat poporodní vložky, protože na záchodech jsme jich měli k dispozici habaděj. 

Nová spolubydlící

Po vyšetření jsem na pokoji potkala mou novou spolubydlící. Byla až z Moravy a je to matka pěti dětí. Teď tu ležela se šestým miminkem, ale šlo o asistované těhotenství. Miminko bude mít jiné rodiče. Moc jsme si rozuměly a ráda na ni vzpomínám.

Pak už byl oběd, moc dobře vařili, ale nejvíce mi tu chutnaly snídaně. Můžeš si tam vybrat vždy ze dvou jídel. Na obědě se nás sešlo docela dost. Některé tam čekaly na císařský řez, někdo na potrat :-(, někoho v těhotenství sledovali a někdo, jako já, čekal na vyvolání porodu.

rizikove-oddeleni5

Zátěžový test

Ještě v den nástupu mi udělali tzv. „zátěžový test“ pomocí oxytocinu a při tom mě napojili na monitor. Takhle zkoumali, jak bude miminko reagovat na stahy dělohy. Bohužel se ale žádné stahy nekonaly. Na monitor se tu chodí dvakrát denně, ráno a večer. Po večerním monitoru ještě sestry kontrolují tlak a připomínají léky, jestli nějaké bereš. Každé ráno se opakuje večerní procedura, tlak a léky. V devět pak vizita.

Takhle tam probíhá každý den dokola. Já měla smůlu, že v tomto období byly tři porodnice zavřené, takže s vyvoláváním porodu si dali pár dní načas. Nejen já, ale každá těhulka tam byla na porod natěšená a zároveň měla strach. Čím víc se to oddalovalo, tím více nervozity tam vládlo. Jedna tam na císařský řez čekala 14 dní. 

rizikove-oddeleni7

Dobrá zpráva

Asi druhý den k nám večer přivedli další spolubydlící. Byla těsně po porodu, ale na šestinedělí  pro ni nebylo místo. Měla bolesti, tak dostala prášek. Hned ráno se vyrazila podívat za miminkem a na snídani byla zase zpátky. K večeru už se místo uvolnilo a mohla tak konečně trávit drahocenný čas s miminkem.

Po čtyřech dnech mi na vizitě doktor oznámil radostnou zprávu „Dnes vám zkusíme zavést přípravnou pilulku.“ Huráá, usmyslela jsem si, konečně jsem přišla na řadu. To čekání mě už ničilo, tedy hlavně to prohlubovalo mou nervozitu a hrůzné představy o porodu.

Zavedení pilulky

Ve vyšetřovací místnosti mi doktor zavedl přípravnou pilulku a k tomu dodal: „Tato pilulka vám porod ještě nevyvolá, protože je slabá a jen vám připraví porodní cesty.“ Dobrá, takže bych měla začít rodit až zítra po zavedení vyvolávací pilulky. Tedy, jestli se to povede. Byla tam jedna těhulka, které zavedli postupně pilulek 5 a pořád nic.

rizikove-oddeleni10

První kontrakce

Šla jsem na pokoj a zavolala manželovi, že už by to zítra mohlo být. Byla neděle a on musel nečekaně do práce a to nikdy o víkendu nepracuje, opravdu NIKDY. Zapnula jsem si televizi a asi po půl hodině mi začaly bolesti jako při menstruaci, šla jsem tedy do sesterny. Připojili mě na monitor a asi dvě až tři kontrakce proběhly. Zřejmě ta přípravná pilulka na mě byla silná až dost. Sestra mi řekla, že mi klidně kontrakce mohou i vymizet a že to mám sledovat.

Už je to tady?

Vrátila jsem se opět na pokoj a znovu si zapnula televizi. Po další půl hodině jsem měla takové bolesti, že jsem nemohla nic. Skoro jsem ani nedošla do sesterny. Řekla jsem jim, že se mi bolesti opravdu zhoršily, ale že nejsou vůbec pravidelné. Převzal si mě doktor a po vyšetření z něj vypadlo: „Vy jste už otevřená na 6 centimetrů, bežte se hned zabalit a na porodní sál.“ A sakra, už je to tady. 

rizikove-oddeleni11

Rychle jsem si šla zabalit a volám manželovi: „Budu už rodit, jestli to chceš stihnout, ihned vyraz z práce a přijeď!“ Málem jsem se ani nedobalila, jaké jsem měla bolesti. Nedalo se to vydržet. Nabídli mi, že mě odvezou na lehátku nebo vozíku, ale já nemohla ani ležet ani sedět, NIC! Musela jsem na sál po svých.

Dostanu se na porodní sál?

Byla to nejdelší chodba mého života. Kontrakce jsem měla snad po dvou minutách, musela jsem vždy zastavit a rozdýchávat. Myslela jsem, že porodím snad před sálem. Ale těšilo mě vědomí, že už nemusím ležet na rizikáči. Už nejsem na čekací listině, už jsem přišla na řadu já.

rizikove-oddeleni12

Dnes

Vzpomínám na ty dny jako by to bylo včera, ale už je to více jak 8 měsíců. Tato zkušenost mi hodně dala a na jednu stranu to byla myslím výhoda. Vždy jsem se bála, že nepoznám kontrakce a kdy mám vyrazit do porodnice. Přeci jen v nemocnici jsem měla porodní sál na konci chodby.  

Tímto bych chtěla podpořit všechny ženy, které momentálně leží na rizikovém oddělení a čekají a čekají. Neboj se, každá jednou přijdeme na řadu a výsledek je to nejkrásnější, co můžeš za svou trpělivost získat.

Jak probíhal porod a pobyt na šestinedělí? To se dozvíš, pokud si přečteš další díl z mého Mama deníčku – #mamadenik. 

S láskou Andrea Š.

V těhotenství jsem ležela na rizikovém oddělení.

Líbil se ti článek? Poděl se o něj s přáteli.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial