Tříměsíční kojící maratón

První pocity doma

Po vyčerpávajícím pobytu na šestinedělí jsem byla ráda, že jsem doma. Co ráda, byla jsem přímo nadšená, i když to na mě asi nebylo vidět. V obličeji se mi zračily tmavé kruhy pod očima, a mé pohyby napodobovaly lenochoda. Když jsem se tak viděla, propadla jsem beznaději. Ne kvůli mému vzhledu, ale připomnělo mi to můj „problém“ s kojením. Možná za to mohla poslední slova, která jsem slyšela od vrchní sestry „Nepočítejte s tím, že budete kojit.“, nebo mé počínání po opuštění nemocnice, kdy jsem si to namířila do lékárny a jako smyslů zbavená koupila umělé mléko Beba. Tou koupí jsem vlastně přiznala porážku. Přesně na tohle jsem myslela před zrcadlem.

tříměsíční kojící maraton

Kojení jako příval stresu

Vždy jsem se těšila, až budu maminkou. V mých představách jsem měla lehký porod, na poporodním se o mně staraly sympatické sestry a kojila jsem hned po přiložení k prsu a mé miminko bylo pořád veselé. Samozřejmě to byly sny malé holky, která o životě ještě nic nevěděla. Realita mě ale i tak překvapila víc, než jsem čekala.

V předešlém článku jsem psala, že měl Gabriel žloutenku a ta se ho bohužel držela celkem dlouho. Nejen, že byl žlutý jak sluníčko, ale hlavní problém byl v jeho únavě. Pořád spal. Vzhůru se udržel vždy jen na pár minut. Za takových podmínek se opravdu těžko kojí.

Když se přisál k prsu, usnul. Když se přisál k savičce na lahvi, usnul.  Druhý den měla přijít na kontrolu pediatrička a nepodařilo se mi do něj narvat ani mé mléko, natož pak umělé. Valil se na mě stres a začala jsem být nepříjemná i na manžela. Při tom se o mě i o Gabriela hezky staral. Dokonce první týden vařil on, aby mi ulehčil a to vařit neumí, dokonce to nesnáší.

tříměsíční kojící maraton 1

Návštěva pediatričky

Pediatrička k nám přišla rovnou od kontroly dvojčat. Prý tam měli veselo. Nezdržovala se a Gabriela prohlédla. Na žloutenku mi poradila sluneční svit. Samozřejmě ho v zimě moc není, ale tak pár paprsků se zachytit dalo. Pak přišel čas vážení. Trnula jsem hrůzou, kolik teď asi váží. „Zhubnul.“ Oznámila mi doktorka. Toho jsem se právě bála a to byl ještě před kakáním. O tom jsem se ale radši nezmiňovala. Naštěstí máme hodnou paní doktorku, protože jinak bych asi ještě víc šílela.

Uklidnila mě a doporučila mi pořídit si váhu z druhé ruky nebo si ji na čas pronajmout. Poradila mi také spojit se s nějakou laktační poradkyní. Další kontrolu naplánovala za 14 dní, ale kdyby se mi zdál hodně pohublý, měla jsem přijít dřív. Pak odešla a já se cítila provinile. Nikdy by mne nenapadlo, že jako matka nedokáži svému dítěti zajistit mateřské mléko. 

tříměsíční kojící maraton 2

Pomůže mi Dula?

Druhý den jsme s manželem na bazaru našli váhu za rozumnou cenu a ještě ten den jsem ji měla doma. Problém byl u laktační poradkyně. Na trhu je jich nepřeberné množství a ne každá dokáže dobře poradit a dalším úskalím pro mě byla cena. Určitě jsem na svém dítěti nechtěla šetřit, na druhou stranu jsem ale neměla k dispozici tolik peněz, které si většina z nich účtovala.

Kamarádka mi poradila její Dulu (žena, která ji provázela těhotenstvím i porodem). Nelenila jsem a ihned ji volala. Doporučila mi metodu, kterou jsem už se synem prováděla a nezabrala. Podle ní jsem ji ale prováděla krátce. Šlo především o to, že jsem se měla vysvléknout a syna až na plenku také. Měli jsme spolu ležet v posteli a prociťovat naši vzájemnou blízkost. Vždy, když ON SÁM bude chtít pít, přisaje se a napije se. Takhle jsme to měli provádět minimálně dva dny v kuse. Po dvou dnech se nic nedělo a dál skoro nepil. Dnes už vím, že se to nedá aplikovat na miminko se žloutenkou, protože je tak spavé, že nedokáže rozeznat, kdy má hlad. Vlastně svůj pocit hladu zaspí.

Stres se na mě valil ze všech stran a pomalu se měnil na strach z budoucnosti. Jak to bude dál? Umělé taky nepil a jestli ještě víc zhubne, bude muset do nemocnice na výživové kapačky? Probrečela jsem takhle hodně dní i nocí. Bylo mi z mé situace špatně.

tříměsíční kojící maraton 3

Pomoc jsem našla u laktační ligy

Už přesně nevím kdo mi poradil, ale přišlo ke mě doporučení na -laktační ligu-. Vybrala jsem si tam náhodně jednu poradkyni a zavolala ji. V pozadí se ozývaly její děti a bylo vidět, že má na pilno. I přes to se mi přes hodinu věnovala (po telefonu radí zdarma). Všechno jsem ji pověděla a ona mi doporučila úplně opačnou věc jak dula.

Každé dvě hodiny jsem musela syna budit. Na přebalovací pult jsem přidala misku se studenou vodou a žínku. Svlékla jsem ho, osvěžila vodou (to ho trochu probralo), pak začala kojit. Při tom nebyl oblečený, aby ho teplo opět neuspalo. Pokud by i tak po přisátí usínal, měla jsem mu sama z prsu mléko vytlačit. Její rada mi zachránila kojení, i když v tu chvíli jsem to ještě netušila.

Udělala jsem vše, co mi poradila. Chvilku sál sám, ale pak na vymačkávání prsa stejně došlo. Když byl přisátý, uchopila jsem prs tak, abych měla palec na horní straně. Jím jsem pomalu od kořene až k bradavce vymačkávala mléko. Syna to vždy donutilo mléko vcucnout a spolknout. Jelikož jsem mléka měla málo, při kojení jsem prostřídala obě prsa. Po půl hodině jsem ho zvážila a světe div se, vypil 20 ml. V tu dobu měl přijímat dávku 80ml, proto jsem ho k prsu vrátila a dokud se jeho váha nezvýšila, nepřestala jsem kojit. První měsíc jsem tak kojila hodinu a půl, druhý a třetí hodinu. V noci jsem interval kojení prodloužila na jednou za tři hodiny, abych se trochu vyspala.

tříměsíční kojící maraton 4

Tříměsíční kojící maratón

Ano, trvalo mi tři měsíce, než se mi začalo tvořit pořádně mléko a syn se naučil sát sám. Prsa jsem měla pokryté modřinami z vytlačování, bradavky popraskané do krve z hodinového kojení a únava mě doprovázela na každém kroku.  Vlastně jsem kvůli tomu ani nechodila se synem ven. Neuměla jsem si představit kojit ho venku hodinu a půl a ještě prsa na veřejnosti vytlačovat. Přesto všechno mě můj strach pomalu opouštěl s tím, jak syn přibýval na váze.

Za ty tři měsíce jsem si prošla peklem a hodně krát jsem byla na dně. Kolikrát se stávalo, že po úmorném kojení syn vše vyzvracel a dokonce vážil méně než před kojením. Dnes bych to pojmenovala „zvracení obloukem“. Tenkrát jsem neměla ani ponětí, že něco takového existuje. Teprve po půl roce se mu to zpravilo a kojící čas se zkrátil na půl hodiny. Konečně jsem mohla ven na delší dobu a vyzkoušela jsem si kojení venku na lavičce. Bylo to pro mně vysvobození.

S odstupem času jsem na sebe opravdu byla pyšná. Někdo by to po měsíci vzdal a učil ho na lahvičku s umělým mlékem, ale já odhodlaně postupovala dál. I když mě to stálo hodně sil a obětovala jsem tomu všechno. Fakt, že jsem syna mohla 15 měsíců kojit, mě zahříval u srdce.

#mamadenik Při žloutence byl syn spáč, ale co se dělo, když zmizela? Uspávání mi ukradlo kolikrát hodinu času a zabíralo na něj jen jedno. Přesně tak, v příštím díle ti povyprávím o zajímavé metodě uspávání, která zachránila nejen moje nervy. 

 


Chcete být více v kontaktu a diskutovat v příjemném kolektivu nejen o kojení, ale o všem, co je spojené s rodinným životem? Přidejte se do mé skupiny na Facebooku  BÝT SPOKOJENOU MÁMOU A MANŽELKOU , kde zveřejňuji každý všední den zajímavosti na různá témata.

být spokojenou mámou a manželkou

Líbil se ti článek? Poděl se o něj s přáteli.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial