Já rodím! Aneb jak Gábi přišel na svět.

V minulém díle… jsem psala o tom, jak jsem ležela na rizikovém oddělení a jak se blížil můj porod. Doufám, že se těšíš na dnešní pokračovaní, kde už půjde o porod samotný :-). Připrav si kávičku, pohodlně se usaď do křesla a můžeš začít…

ja-rodim1

Porodní sál na dohled

Sestřička, která mi pomohla se zavazadlem na „porodní sál“ mi oznámila, že to jsou ty dveře před námi. Takový vysvobozující pocit jsem snad nikdy nezažila. Tak já přeci jen budu rodit na sále a ne na chodbě, pomyslela jsem si.

Představovala jsem si, že budeme jako rodičky nalepené na sebe v polopropustných boxech. Tedy alespoň to jsem slýchávala od známých, které už porod měly za sebou. Nerodily sice v Motole, ale přece to je vše na jedno brdo, anebo ne?

ja-rodim6

Motol mě mile překvapil. Porodní sály byly oddělené 2 prostorné místnosti. V jedné z nich byl samotný sál a pohodlné křeslo pro doprovod a v druhé byla toaleta, sprcha, vana, skákací míč a vše, co ulevuje od bolesti z kontrakcí. Vymalováno bylo příjemnou fialovou barvou a z reproduktoru se linula sympatická melodie.

Nebudu na sále sama, jupí

V předsálí jsem ještě podepsala pár listin a sestřička mě uklidnila: „Váš manžel to stihl, za chvíli tu bude.“ Zatím tedy všechno vychází, huráá. Ještě si uklidím zavazadlo do skříně a převléknu se do „porodního mundúru“. Ale kontrakce jsou čím dál silnější. Připadám si jako kdyby ze mě měl vyskočit Vetřelec jako v tom filmu.

ja-rodim5

Už dorazila porodní asistentka a i můj manžel. „Ahoj“, řekl mi, „Je ti dobře?“. Ani náhodou, je mi nejhůř co mi v životě bylo. Porodní asistentka mi oznámila, že mi ještě udělá klystýr a zavede mi žílou antibiotika, protože mi našli na vyšetření streptokoka (to se dělá, aby streptokok nepřeskočil na miminko při průchodu porodními cestami). Pak mi poradila, abych šla do sprchy a až se bolesti zhorší, mám zavolat. Zhorší? To snad už ani nejde…

Klystýr nebude

To víš, že šlo :-). Manžel mi pomohl do sprchy, zapnula jsem ji, postříkala se vodou a říkám mu, že musím okamžitě ven. Během pár sekund se kontrakce zhoršily nepředstavitelným způsobem. Manžel šel zazvonit na porodní asistentku. Vyšetřila mi porodní cesty a říká: „Tak to klystýr nestihneme, vy už rodíte.“ A já už se začínám hanbou propadat. Dnes jsem ještě neměla rodit, a tak jsem měla snídani, svačinu, oběd a další svačinu. Co když neporodím jen miminko, ale ještě i něco dalšího? Pak ještě dodala: “ Rychle napíchneme antibiotika, ať vám včas kolují v krvi.“

ja-rodim8

Největší bolest

Zavedla mi kanylu a kapačky. Až mi praskne voda, mám prý volat. Co odešla, tak do pěti minut mi praskla. Zvoním jak o závod. Když už konečně porodní asistentka dorazila, podívala se na kapačky a dodala: „Ještě netlačte, vydržte, kapačka ještě nedokapala.“ A to mám jako jak udělat? Cestou sem jsem myslela, že kontrakce jsou největší bolest, ale teď jsem zjistila, že NEJVĚTŠÍ BOLEST je, když ti praskne voda a nesmíš tlačit. Fuj, to se musím oklepat, když na to vzpomínám.

Vydržela jsem to tři kontrakce, ale když se čtvrtou ve mě začal sunout Gabriel, už to nešlo. Vykřikla jsem: „Už nemůžu, musím tlačit!“. Naštěstí kapačka jen tak tak dokapala. Asistentka mě poučila, že na začátku každé kontrakce se mám nadechnout, jako kdybych se měla potopit a co nejvíc zatlačit do pánve. Mezi kontrakcemi samozřejmě dýchat krátce a mělce. Hlavně ne hluboké nádechy, abych neomdlela.

ja-rodim7

Tak jsem ji poslechla. Manžel mě držel za ruku a já mu ji při každé kontrakci drtila. Při tom jsem tlačila ze všech sil. Jak jsem výše psala o největší bolesti, tak nakonec přišla až teď. ÚPLNĚ NEJVĚTŠÍ BOLEST je ta, když máš vytlačit hlavičku, ale opravdu větší není. Přešlo několik kontrakcí, když v tom se vynořil Gabriel a hned začal plakat. Byl tak nádherný a roztomilý. Nemůžu uvěřit, že jsem už máma.

Dobrá nálada po porodu

Jakmile jsem Gábiho porodila, vše ze mě opadlo. Bolesti během pár sekund zmizely a já ucítila příval energie. Hned mi ho položili na hrudník, jestli se přisaje, ale nepřisál :(. Když pak dotepala pupečníková šňůra, manžel ji odvážně přestřihl. Gábu zvážili, změřili, zapsali čas a položili ho do vyhřívacího boxu. Také ho označili, stejně jako mě, aby se nic v budoucnu nepopletlo. Pak nás s Gábim nechali samotné asi hodinu. Hned jsme obvolávali rodinu a přátelům zasílali smsky. Fotili jsme si Gabriela a byli jsme spokojení. Já dokonce dostala šílený hlad :-D. Ale ještě to nebyl zdaleka konec…

ja-rodim4

Špatná zpráva

Bohužel mi ani po hodině neodešla placenta. Teď už si to převzala doktorka, tahala za ní a lomcovala s ní jak mohla. Mezitím odnesli Gábiho a mě dali ještě hodinu na to, aby placenta odešla přirozeně. Manžel tam byl celou dobu se mnou.

Samozřejmě neodešla, zavolali proto jiného doktora a anesteziologa. Vyptávali se kdy jsem naposledy jedla a pila, ale odpověď se jim nelíbila. Ale i tak nebylo zbytí, museli mi provést kyretáž dělohy (operace při níž ti vyčistí dělohu od nečistot) a na to mě museli uspat. Manžela na čtvrt hodiny vyvedli ze sálu, zatímco mě zavedli do kanyly uspávací látku.

Po probuzení jsem o veškerou předešlou energii přišla. Bylo mi hrozně nevolno a cítila jsem se nepohodlně. Operace ale dopadla dobře, i když jsem ztratila hodně krve. Pustili za mnou manžela, aby mi dělal společnost. Ještě jsem totiž půl hodiny musela ležet.

ja-rodim2

Po operaci

Nakonec mi manžel pomohl vstát, osprchovat se a převléct se do jiné košile. Pak mě oblékl do poporodních kalhotek, ve kterých jsem měla danou poporodní vložku. Skoro jsem nemohla chodit a všechny zajímalo, jestli už mi šlo se vyčůrat. Nešlo, bohužel… „Tak to zkuste pak na pokoji.“ Doporučila mi doktorka.

Posadili mě na vozík, rozloučili jsme se s manželem a sanitář mě odvezl na pokoj. Zjistila jsem, že na šestinedělí není místo, tak si to se mnou namířili zpátky na rizikové oddělení. No a ležela jsem na stejné posteli, ze které jsem dnes tak nadšeně utekla. Nejvíc jsem se ale těšila až zase uvidím Gabriela….

ja-rodim3

Časové údaje

Na porodní sál jsem dorazila v neděli 15:45 a Gabriela jsem porodila v 16:12. Na pokoj jsem pak dorazila v 19:30 a sestřička mi schovala večeři, kdybych měla hlad :-). Asi věděla, že se tam vrátím. Když mi začaly měsíčkové bolesti, bylo kolem 14:00. Ještě dávno před porodem jsem si sestavila „porodní plán“ a nakonec mi byl k ničemu. Ke všemu došlo tak rychle, že na nic nebyl čas. Jo a na epidurál jsem si ani nevzpomněla, i když to měla být jen pojistka, kdyby náhodou.

Dnes

Kdybych to měla shrnout, tak to pro mě byl ten nejbolestivější ale zároveň nejkrásnější zážitek. Jak se říká, že rodička do půl roka na porodní bolest zapomene, nevěř tomu. Já si na to ještě teď někdy vzpomenu a půl roku dávno uběhlo.

Pokud se ti článek líbil, mám pro tebe dobrou zprávu. Bude další díl z mého #mamadenik a v něm se dozvíš, jak jsme se s Gábim zabydleli na šestinedělí :-).

S láskou Andrea Š.

Já rodím! Aneb jak Gábi přišel na svět.

Líbil se ti článek? Poděl se o něj s přáteli.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial